Vítejte na mých stránkách!
Menu:
>ÚVOD
ZPRÁVY
ČLÁNKY
PROFIL
KARIÉRA
VÝSLEDKY
TECHNIKA
FOTO & VIDEO
SPONZOŘI
ODKAZY
KONTAKT
ARCHIV

Spřátelené weby
Kart pneu Heidenau
Lukáš Janík
Vilém Gabriel
J.D. Kart
Miroslav Ramach
Filip Krasňanský

Další oblíbené...
Petr Trnka
Půjčovna Mošnov
Gregor Racing
  • NEJNOVĚJŠÍ ZPRÁVY
- 3.6.2018: Vítězný návrat do Lipníka po deseti letech

O tom, že čas letí, netřeba polemizovat. Stejně jako o skutečnosti, že deset let není v kontextu lidského života doba zrovna zanedbatelná. Přibližně tyto myšlenky, spolu s některými dalšími, vyvstaly v mé mysli v pátek 25. května, tedy v den, kdy jsem bez necelých dvou měsíců po deseti letech zavítal do půjčovny motokár v Lipníku nad Bečvou, abych se zde zúčastnil závodu Sprint cupu v rámci Sodi World Series. Ten navazoval na závod téže série, pořádaný zde o dva týdny dříve, přičemž kladné hodnocení této akce, které jsem obdržel od svého kamaráda a týmového kolegy Lukáše Nováka, bylo zásadním faktorem při mém rozhodování o návratu na místo, které jsem v roce 2008 opustil s emocemi značně rozjitřenými. Tentokrát naštěstí žádná příčina k podobnému vyústění zavdána nebyla a již nyní mohu napsat, že akci, provázenou přátelskou a pohodovou atmosférou, jsem si náležitě vychutnal.
K závodu, jehož formát byl velmi jednoduchý (5 minut kvalifikace + 15 minut závod), se přihlásilo úctyhodných 37 jezdců, kteří poměřili své síly na šestici vesměs vyrovnaných motokár. Po kvalifikaci byli jezdci na základě svého výsledku seřazeni do sedmi skupin (finále A - G), přičemž od finále F výš vítěz jízdy vždy postoupil do finále následujícího, vyššího.
Poté, co jsem během jedné tréninkové jízdy oprášil letité vzpomínky na okruh, který, s výjimkou vynechání šikany na nejdelší rovince, nedoznal za dobu mé nepřítomnosti žádných změn, jsem do kvalifikace nastoupil bez jakýchkoliv očekávání, avšak samozřejmě s touhou umístit se co nejlépe. Tato touha také byla téměř beze zbytku naplněna, když mne předčil pouze domácí Matěj Korený. Druhé místo v kvalifikaci mi zajistilo start z téže pozice do finálové jízdy skupiny A, kde mne spolu s již zmíněným domácím reprezentantem doprovodili v kvalifikaci třetí Lukáš Novák, čtvrtý Erik Oharek, pátý Petr Čabla a z finále B postoupivší David Filípek. Ačkoliv má startovní pozice, obnášející nájezd do prvních dvou zatáček z vnější strany, nebyla kdovíjak výhodná, vypracoval jsem před startem plán, jehož bezchybným provedením se mi podařilo prosmýknout se ve druhé zatáčce vnější stopou do vedení, které jsem pak i s přispěním za mnou probíhajících bojů navyšoval až na výsledných 12 sekund v cíli. Na druhém místě proťal cílovou čáru Lukáš Novák, který tak dovršil skvostný double týmu Temple of Karting, na třetí pódiový stupínek vystoupal David Filípek. Vítěz kvalifikace Matěj Korený se s přičiněním hůř jedoucí motokáry propadl na místo čtvrté, kde byl následován dvojicí Erik Oharek - Petr Čabla. Velmi pěkný výkon předvedl při svém druhém startu v seniorské kategorii můj souputník a loňský kroměřížský motokárový přeborník Jáchym Hurdes, pro kterého šlo o první návštěvu lipnické půjčovny a do kvalifikace tak nastupoval po pouhé jedné tréninkové desetiminutovce. Právě v kvalifikační jízdě navíc doplatil na nedostatek závodních zkušeností a poté, co si nedokázal vytvořit dostatek prostoru pro více než jedno čisté kolo, obsadil v kvalifikaci až šestnácté místo. Chuť si však spravil v následujícím průběhu, kdy nejprve po startu z prvního místa vyhrál finálovou jízdu skupiny D, načež se v bezprostředně navazující jízdě skupiny C dokázal z šesté startovní pozice proplést až na druhé místo v cíli a obsadit tak dvanáctou příčku v celkovém pořadí závodu.
Vzhledem ke svému výsledku, který je pro mne mimo jiné prvním vítězstvím v motokárovém závodě od roku 2014, nemohu výlet do Lipníka hodnotit jinak než kladně. I objektivně lze však akci označit za povedenou, organizačně zvládnutou a uspořádanou v pohodovém duchu, což můj dobrý dojem z ní jen umocňuje :)


- 27.8.2016: Vítejte zpět, závody!

Akce: Moravský pohár. Místo konání: Vysoké Mýto. Hlavní spolupachatel: Josef Dvořák. To jsou společní jmenovatelé závodů, ohraničujících začátek a konec mé závodní pauzy - pauzy, která trvala bez tří dnů rovné dva roky a kterou o předposledním srpnovém víkendu ukončil právě vysokomýtský závod MP, jenž byl šestým podnikem letošní sezóny v současnosti jediného na území ČR pořádaného motokárového "hobby šampionátu" závodních motokár a jehož jsem se po rychlé a bezproblémové dohodě zúčastnil jako jezdec Pepova týmu JD Kart v rámci vytrvalostního závodu.
Motokáristé se do areálu východočeské Mekky kartingu začali sjíždět již ve čtvrtek 18.8., takže přítomnost volného dobře situovaného místa v době mého pátečního poledního příjezdu by se bez nadsázky dala označit za dílo štěstěny. Drahocenný prostor jsem tedy pln odhodlání bránit jej před invazivními choutkami dalších místachtivých týmů bez váhání obsadil a oddal se slastnému lelkování, které vyplnilo prakticky veškerý můj čas až do podvečerního příjezdu hlavního konvoje týmu JD Kart, tvořeného zánovním Chevroletem Michaela Barana, léty prověřeným motokárovým LPG-křižníkem značky Peugeot Ondřeje Janušky a dodávkami Davida Menšíka a našeho principála Pepy Dvořáka. Všichni výše uvedení pak byli zároveň i členy dvou posádek JD Kartu, které měly o den později stanout na startu vytrvalostního závodu, a to s tradičním sportovním náčiním tohoto týmu, tedy motokárami třídy ROK. Zatímco pilotování stroje, za jehož volant jsem se angažoval já, měli spolu se mnou na starost Ondra a Pepa, jádrem druhé posádky byla dvojice David - "Bary", doplněná opět naším týmovým bossem Pepou. Toto mužstvo tak bylo shodné s tím, které o dva měsíce dřív vybojovalo druhé místo v předcházejícím závodě v rakouském Brucku.
Sobotnímu dění však chtě nechtě muselo předcházet vybalení motokár a rozložení týmového šapitó a chybět nesměla samozřejmě ani večerní strategická porada, na níž jsem já osobně nejvíce ocenil výrazně nižší koncentraci ethanolu ve srovnání se svou předchozí, nevolností poznamenanou účastí. Nic se tak nepostavilo do cesty tomu, abych půl hodiny před prvním sobotním tréninkem svěží a plný síly opustil útroby své pojízdné noclehárny (=kufru auta) a poprvé za plného denního světla spatřil zeleno-bílé výkvěty italského inženýrství, na jejichž finální přípravě Pepa tou dobou už dobrou hodinu a půl pracoval. Vše se stihlo téměř podle plánu a oba stroje tak mohly hned ráno vyjet vstříc prvnímu dějství své sobotní mise. O pětici volných tréninků se jezdci obou posádek podělili více méně rovným dílem (jen Pepa si pro sebe ukrojil času o něco méně) a po jejich relativně bezproblémovém absolvování byly týmy JD Kart a JD Kart junior krátce před půl sedmou připraveny stanout na startu vytrvalostního závodu, jemuž bylo v závěru sobotního harmonogramu vyčleněno obvyklých 90 minut. A koho jsme měli v plánu porazit? K závodu nastoupilo včetně těch našich celkem 21 motokár rozličných tříd - od jedenácti Hond přes pět ROKů a trojici "klasických" Rotaxů až po duo největších favoritů - tým Gregor racing na rychlém Rotaxu DD2 a tým OK Kart na ještě rychlejší motokáře třídy KF.
Pokud bych měl závod charakterizovat jedním slovem, zvolil bych pravděpodobně přívlastek "poklidný" - a to jak z pohledu naší posádky, tak i z toho celkového. Jezdci jednotlivých týmů přistoupili k závodu s rozvahou a chladnou hlavou, což šlo zákonitě ruku v ruce s minimem kolizních nebo jiným způsobem nebezpečných situací. Ale vezměme to hezky popořadě...
Role zahajovacího jezdce se v naší posádce zhostil sám Pepa, druhou motokáru, startující pod názvem JD kart junior, provedl úvodní třetinou závodu Bary. A oba se se svými úkoly popasovali se ctí! Po startu ze zadních pozic, kam byly všechny dvoutaktní stroje po dohodě odsunuty, postupovaly obě naše motokáry prakticky synchronně vzhůru startovním polem, které se během několika kol podle očekávání rozdělilo na dvě hlavní skupiny. První z nich, tvořenou rychlejšími dvoutakty, vodil Ondřej Kočka za volantem motokáry týmu OK Kart, v čele druhé, čtyřtaktní, se pak usadil Tomáš Krčma, který se v motokáře specifikace Honda open týmu Krčma racing střídal se svým bratrem Jaroslavem. Náš JD kart se po dvaceti minutách závodu držel na sedmém místě, juniorská divize nás pak následovala se ztrátou deseti sekund na místě osmém. Právě hranice dvaceti minut byla již před závodem určena jako rozhodná pro první střídání našeho týmu a v kole č. 27 tak Pepovo místo za volantem převzal Ondra. I on se na trati rychle rozkoukal a od prvních kol dával průchod svým zkušenostem, nabytým léty závodění v královské třídě KZ. A JD kart stoupal pořadím vzhůru. Nutno však podotknout, že tento progres byl více než Ondrovým uměním dílem problémů týmů před námi. Po necelé půlhodině totiž zaznamenal první vážnější trable na Rotaxu jedoucí reprezentační tým Moravského poháru, který se tak nejprve propadl z průběžného šestého místa na devatenácté, aby o dalších 20 minut později ze závodu definitivně odstoupil. O další pozici vpřed nás pak posunula dlouhá první zastávka našich přímých ROKerských rivalů z týmu Red Šneks a před druhým a závěrečným střídáním tak Ondra brázdil okruh na pěkném pátém místě, navíc stále s nevelkým náskokem necelého jednoho a půl kola na naši druhou motokáru, okupující šesté místo a pilotovanou toho času již Davidem. Ten byl v časech na kolo Ondrovi rovnocenným konkurentem a po našem závěrečném střídání, spojeném s dotankováním paliva, nás nahradil na pátém místě průběžného pořadí. To následně držel až do konce svého půlhodinového stintu, tedy plných 14 kol. Bohužel, páté místo při průjezdu cílem 73. kola bylo pro tým JD kart junior poslední pozitivní zprávou v rámci sobotního večera... V době Davidovy jízdy už se totiž primární kolečko na motoru jeho motokáry nacházelo na smrtelném loži, přičemž strůjcem jeho pozvolného odchodu do věčných motokárových lovišť byl příliš volný řetěz, který ztratil správnou míru napnutí vinou, jak by se dalo předpokládat, uvolněného napínáku. Pepa sice při střídání jezdců, po kterém měl do motokáry sám usednout, tuto závadu zpozoroval a zároveň se pokusil zachránit situaci opětovným napnutím řetězu, po dalších patnácti kolech, z nichž v tom posledním si zlepšil své osobní maximum z prvního stintu odjetého s naší motokárou, však pastorek řekl své poslední sbohem a předčasně tak ukončil účinkování "juniorů" ve vytrvalostním závodě. Do cíle v té době zbývalo necelých 8 minut... Během nich už se nic nezměnilo na znovu nabyté páté příčce motokáry s číslem 8, za jejímž volantem jsem zdolával poslední kilometry závodu já. V posledních kolech nám sice ještě svitla naděje na posun o místo výš, když evidentní "ztrátu formy" utrpěla motokára týmu OK Kart, na to, abychom převzali její čtvrtou příčku, však závod končil "příliš brzy" a OK Kart tak neměl problém uhájit svou pozici s komfortním náskokem více než jednoho a půl kola. Můj celkově poklidný závěrečný stint tak ozvláštnil pouze výjezd svozového vozidla řízeného Pavlem Kubáčem, který se cca půl hodiny před koncem závodu vydal na okruh zachránit porouchanou Hondu "svého" týmu Muších vah, čímž závod na dobu čtyř kol prakticky neutralizoval, neboť po celé délce trati zavlály žluté (překvapivě však nikoliv bílé) vlajky. Ani absence této raritní příhody by však na našem výsledku nic nezměnila, takže páté místo, na kterém jsem po hodině a půl proťal pomyslnou cílovou pásku, můžeme považovat za maximum, kterého jsme za daných okolností mohli dosáhnout. Poraženi jsme totiž byli vedle vítězného Gregor racingu a dlouho vedoucího, leč nakonec až čtvrtého OK Kartu (obou na zcela bezkonkurenční technice) pouze dvojící týmů Němeček a spol. (2.) a Citarusus (3.), sedlajících rychleji jedoucí motokáry naší specifikace, sami jsme naopak pokořili trojici týmů, jejichž nejrychlejší kolo bylo lepší než to naše. Litovat jsme tak mohli jen smolného odstoupení našeho druhého týmu, který, nebýt technických problémů, měl reálnou šanci umístit se na šestém místě.
Přesto však v celém týmu převládl dobrý pocit z pěkných sportovních výkonů všech pilotů, který v kombinaci se vzpomínkou na příjemně strávený motokárový den nedovolil nikomu z nás rozloučit se v jiné než dobré náladě a s myšlenkou na další benzínem provoněné společné setkání, které je výhledově naplánováno na konec sezóny do Trebatic.
Závěrem bych chtěl všem týmovým kolegům ještě jednou moc poděkovat za vytvoření pohodové atmosféry, která bude mít v mých vzpomínkách na tento závod své nezastupitelné místo :)



- 26.1.2015: Ondřej Januška, jeden z největších talentů motokárového sportu v České republice, již hlásí výrazný posun v přípravě na sezónu 2015. Jak jsem informoval v předchozí zprávě ze závěru minulého roku, Ondrovy plány byly velmi nejasné. Podle neověřených zákulisních zvěstí zvažovala hlavní hvězda týmu Karting Fryšták účast v závodě 24 hodin Le Mans, ale po zhodnocení všech kladů a záporů nakonec dostal přednost, a to i přes svou vyšší finanční náročnost, prestižní seriál motokárových závodů - Moravský pohár.
Pilot, proslulý absencí jakýchkoliv stop pudu sebezáchovy, nejen, že neponechává nic náhodě, ale dokonce vyhověl mé žádosti a poskytl webu > adam-skrabanek.webzdarma.cz < exkluzivní žhavé informace ohledně připravovaných změn. Jsem proto velmi hrdý, že mohu na tomto místě jako první na světě oficiálně oznámit šokující novinku, a to, že Ondřej Januška mění pro letošní sezónu značku podvozku! Samozřejmě jsem neváhal a položil horkému favoritovi letošní sezóny dvě zásadní otázky, které ambiciózní jezdec zodpověděl stylem, jenž by měl v očích jeho soupeřů vyvolat náležitou hrůzu.
: Předpokládám, že s novou technikou chceš letos Moravský pohár vyhrát...
Ondra: Tak určitě.
: Jaké zrychlení oproti loňskému roku očekáváš?
Ondra: Sekundu na kolo!

Z výše uvedených odpovědí je patrné, že by se Ondrovi soupeři měli mít na pozoru, neboť v opačném případě bude jejich prohra více než drtivá.
Odhalení nové techniky proběhne při předsezónních testech, jejichž konkrétní datum ani místo konání zatím není známo.
všechny ZPRÁVY >>

Buďte vítáni na mých osobních stránkách, věnovaných motokárovému sportu. Jmenuji se Adam Škrabánek, v době psaní tohoto souvětí trávím na světě třicátý rok života a motokáry jsou mými souputnicemi již více než polovinu této doby.

Za volant malého hbitého vozítka jsem se poprvé posadil ve svých třinácti letech v půjčovně motokár PS kart Albrechtičky, psal se tehdy srpen roku 2002. Na úrovni půjčoven jsem se pak motokárám věnoval několik let.

Závodní motokára, konkrétně Honda 390, se mi poprvé dostala do rukou v roce 2005. Kombinace silného motoru, vlastní nebojácnosti a prostorem neoplývající dráhy jedné ostravské půjčovny však nevěstila nic dobrého a jízdu plnou chyb jsem po několika kolech zakončil s ohnutým táhlem řízení vinou kolize s bariérou. První pořádný test závodní motokáry přišel na řadu na jaře roku 2006. Šlo opět o Hondu 390, tentokrát zapůjčenou Bedřichem Teichmannem při pátečním tréninku před závodem Moravského poháru v Mošnově. Troje "hodiny" během deseti kol sice stále nebyly nejlepší vizitkou, ale aspoň jsem motokáru vrátil nepoškozenou. S výjimkou této zkušenosti jsem se však až do konce roku 2006 věnoval motokárám stále pouze v půjčovnách.

Zlomem byl rok 2007. Na podzim 2006 jsem si pořídil vlastní Hondu 390 se záměrem odjet s ní příští sezónu Moravského poháru. Plány však vzaly za své hned po prvním závodu, když jsem pro zbytek sezóny upřednostnil nově vzniklý CRG Adrenalin cup Vladimíra Křižana - seriál závodů na pronajatých motokárách třídy Rotax 125 Max. Ten pro mě znamenal nejen velkou jezdeckou školu, ale i nečekaně úspěšné tažení. Nad očekávání bylo už čtvrté místo v úvodním závodě, po dobrých výsledcích v dalších třech závodech jsem dokonce celý Adrenalin cup ve své kategorii amatérů vyhrál. Rok 2007 byl pro mě díky závodění na relativně rychlých motokárách rokem velkého jezdeckého posunu. Zatímco na jeho začátku jsem ještě neměl na kontě jediný start se závodní motokárou, při finálovém závodě Adrenalin cupu jsem již byl v časech na kolo rovnocenným partnerem špičkových závodníků z Mistrovství Slovenska.

Následující tři roky byly z různorodých důvodů obdobím útlumu. V sezónách 2008 - 2010 jsem mimo půjčovny startoval dohromady jen v devíti závodech, z toho pouze v šesti individuálních. Přesto mělo i toto období své světlé okamžiky. Úspěchem bylo druhé a čtvrté místo v úvodních dvou závodech Moravského poháru 2008 s půjčenými Hondami, v následujícím roce pak přišel další zlom, když jsem si pořídil motokáru nejvyšší třídy KZ. S ní jsem pak v letech 2009 a 2010 odjel své první tři závody v královské kubatuře.

Po třech hubených letech jsem frekvenci navštěvování závodů opět zvýšil v roce 2011. Pro "návrat na okruhy" jsem zvolil úspornou třídu Honda 390 ve slovenském Open cupu a na konci sezóny jsem slavil druhé místo v jeho celkovém pořadí.

V sezóně 2012 jsem se pak vrátil do elitní kategorie KZ. V rámci Open cupu jsem odjel pět z osmi závodů a připsal si šesté místo v konečném pořadí, když mým nejlepším umístěním v jednotlivém závodě bylo čtvrté místo v rakouském Brucku.

Ve třídě KZ jsem setrval i v sezóně 2013. Opět jsem startoval ve slovenském Open cupu, kde jsem se zúčastnil čtyř závodů a v konečném pořadí obsadil čtvrté místo v klasifikaci třídy KZ Open.

Rok 2014 by se pak opět dal označit jako zlomový. Po úvodních dvou závodech Moravského poháru, které jsem s repasovanou technikou a novějším motorem absolvoval v poměrně slušném tempu, jsem na své působení ve třídě KZ definitivně rezignoval po červencovém závodě Open cupu v Dunajské Stredě, kde jsem uzavíral výsledkovou listinu téměř jistě jen kvůli nenasazení nových pneumatik. Právě nasazování nového obutí na každý závod se tou dobou stalo trendem již u všech jezdců i v nejnižích závodních sériích a za situace, kdy byl tento postup mimo mé finanční možnosti, jsem další starty ve třídě KZ vyhodnotil jako zbytečné. Rokem 2014 se tak uzavřela první, více méně souvislá kapitola mé motokárové kariéry, během níž jsem ve více než stovce závodů celkem pětačtyřicetkrát stanul na stupních vítězů, z toho čtrnáctkrát mi bylo dopřáno opojit se pocitem vítězným.

Od roku 2015 usedám za volanty různých motokár spíš příležitostně, přičemž nad touhou po co nejlepších výsledcích pozvolna převládla touha jízdou se vyloženě bavit a vychutnávat si atmosféru motokárových akcí bez zbytečného stresu a napětí, avšak stále s důrazem na podání nejlepšího možného výkonu.

Od roku 2017 rovněž pozvolna rozvíjím projekt Temple of Karting, jehož záběr v oblasti motokár a motokárového sportu by měl být po dosažení zamýšleného cílového stavu vskutku velkolepý.
My way: z půjčovny do KZ
Autoři fotek:
Petr Škrabánek, Tereza Škrabánková, Dušan Mihál, Lukáš Cholasta, Marcel Žák, Edita Pokorná, Peter Homola, Ivan Čitáry, www.motokary.net


© Adam Škrabánek 2006 - 2018
Všechna práva vyhrazena.
Kontaktní e-mail: adam.skrabanek@seznam.cz.
Návštěvnost
Od 1.1.2007:
(všechny přístupy)
Celkem:
(z každého počítače max. 1 přístup za den)